Menu:
Uživatel
Statistiky:
Ako vznikne dokonalá ľudská spoločnosť?
| Popis |
|---|
| „Zákony pro život na Zemi se promítnou do všech oborů lidské společnosti, nikoliv však dobrovolně, ale v přiměřenosti a v naprosté důslednosti, spolupůsobením lidí a Vyšších Sil. K dohledu a nápravám přijdou do činnosti k tomuto uschopnění lidé, novodobí soudcové a strážci.“/citát s učebnice „Člověk a Zákony“/ Tak tady končí veškerá polemika, tady nezbývá než se ptát: Pročpak se ty „Zákony pro život na Zemi“ nemohou do lidské společnosti promítnout dobrovolně? Taktéž, kdo určí, co je přiměřené, a co přiměřené už není, kdo určí, kteří lidé budou důsledně vymáhat na ostatních lidech plnění příkazů „Vyšších Sil“? Co si mám v reálném světě představit pod pojmem „Vyšší Síla“? Kým budou uschopnění lidé určeni k dohledu nad ostatními a nápravě (kacířů)? Kdo budou ti novodobí soudcové a strážci, kdo je vybaví jejich pravomocemi (Bůh)? Odpoveď: Snaha o vytvorenie dokonalej, spravodlivej a osvietenej spoločnosti bola aktuálnou počas celých dejín ľudskej civilizácie. Žiaľ, podobné snahy takmer vždy priniesli iba mnoho biedy, utrpenia a krviprelievania. /viď násilné pokresťančovanie, inkvizícia a podobne/. Na základe týchto nepopierateľných historických faktov sa preto slobodomyseľní ľudia dnešnej doby začínajú okamžite búriť voči každej snahe, alebo hoci už len zmienke o nastolenie dokonalej spoločnosti. S veľkou pravdepodobnosťou to môže byť aj preto, že práve na podobné snahy niekedy v dávnej minulosti – vo svojom predchádzajúcom živote osobne veľmi tvrdo doplatili a bolo im spôsobené veľké utrpenie. Utrpenie, ktoré sa do ich ducha zapísalo tak hlboko, že ako dávna, neblahá skúsenosť vystupuje z podvedomia okamžite, keď sa niečo podobného čo i len spomenie. Pri našej problematike treba mať na zreteli dve veci: Na jednej strane neustále živé úsilie ľudí o dosiahnutie ideálnej spoločnosti a na druhej strane fakt, že toto úsilie bolo doposiaľ vždy neúspešné a mnohokrát prinieslo viac škôd, ako osohu. Treba si však byť vedomý toho, že i keď doteraz vždy v histórii došlo v tomto smere k zlyhaniu, cieľ sám osebe je správny, dobrý a potrebný a kvôli spomínaným zlyhaniam ho nemožno definitívne zavrhnúť. Otázkou však zostáva, ako sa k nemu dopracovať a odpoveď na ňu tkvie v pochopení hlavnej príčiny toho, prečo k zlyhaniam doposiaľ vždy dochádzalo. Prečo teda? Pretože všetci reformátori života spoločnosti chceli dospieť k ideálu vždy predovšetkým prostredníctvom zmeny druhých ľudí a zabúdali pri tom na seba samých. Ideály, ku ktorým chceli primäť iných oni sami nežili a nemali ich zrealizované vo svojom vlastnom živote. Niekoľko príkladov z kresťanskej histórie: Mohli by križiaci, bojujúci za „Krista a slávu Božiu“ vraždiť, lúpiť a znásilňovať keby vnútorne, sami na sebe zrealizovali hlavný princíp kresťanstva, spočívajúci v láske k blížnemu, ako k sebe samému? Mohla by vôbec jestvovať inkvizícia? Mohli by Španieli vyvraždiť státisíce indiánov, ak by mali naozaj v úcte blížneho, ako seba samého? Odpoveď je jednoduchá: Nemohli! V skutočnosti to boli iba obyčajní zločinci, ktorým kresťanstvo poslúžilo ako zámienka pre ich zločiny. Zločiny, ktoré so skutočnými hodnotami pravého kresťanstva nemali nikdy nič spoločné. Ale poďme v príkladoch ešte ďalej. Prečo trebárs kresťanské cirkvi už 2000 rokov márne usilujú o pozdvihnutie spoločnosti a nedosiahli ho ani do dnešných dní? Ba naopak, prečo v tomto smere všetko upadá? Pretože v skutočnosti samotní predstavitelia cirkví a prevažná väčšina veriacich pravé princípy kresťanstva vôbec nežili a doposiaľ nežijú. Úplne rovnaké je to napríklad aj u súčasných politikov, ktorí síce navonok deklarujú snahu o zlepšenie života spoločnosti, avšak ich osobný život, rôzne kauzy a vysoko nadštandardné majetkové pomery sú neraz svedectvom ich vlastného, protispoločenského jednania. Podobní ľudia, nech už sú to náboženskí hodnostári, radoví veriaci, súčasní politici, či ktokoľvek iný, ktorí sami svojim životom, či už vnútorným, alebo vonkajším neusilujú k vzoru ideálnej ľudskej osobnosti, takýto ľudia nemôžu nikdy vybudovať ideálnu spoločnosť, pretože oni sami nie sú v tomto smere vzorom pre ostatných. Vzorom, hodným úcty a nasledovania. Čo z tohto všetkého vyplýva? Že ideálnu a dokonalú spoločnosť môžu vybudovať iba ľudia, ktorí samotní k ideálom usilujú. Ľudia, ktorí musia mať tie najprísnejšie a najtvrdšie morálne nároky predovšetkým sami na seba. Ľudia, ktorí začnú sami od seba! Po celé tisícročia mali ľudia šancu a príležitosť vybudovať ideálnu spoločnosť, avšak nestalo sa tak preto, lebo nikto z vodcov o to usilujúcich a ľudí im pomáhajúcich nekládol tie najväčšie morálne nároky v prvom rade na seba samého. Dianie vo stvorení však kráča neustále dopredu a kráti sa čas, kedy tento cieľ ľudia mohli a ešte stále môžu dosiahnuť sami, svojim vlastným úsilím. Ak ale ľudstvo premárni k tomu vymedzené, dlhé časové obdobie, ak vo svojom sebectve a nepochopení nebude schopné dokázať vybudovať harmonickú a k ideálu usilujúcu spoločnosť, dôjde k tejto zmene násilím. Bude vynútená Svetlom, pretože zo Svetla všetko povstalo, Svetlom je všetko udržiavané a preto všetko musí aj k Svetlu smerovať. Taká je nevyhnutnosť vývoja vo stvorení! Dôjde k tomu tak, že sa naša planéta dostane do zvýšeného vplyvu žiarenia zo Svetla, ktorým bude posilnené všetko bez rozdielu, či už dobro, alebo zlo, aby prinieslo svoje ovocie, vydalo o sebe samom očividné svedectvo a nakoniec sa i samo súdilo a odsúdilo. Súd bude spočívať v tom, že ak sa posilní dobro, jeho rozvoj a rozkvet bude nekonečný, pretože jedine dobro sa môže vyvíjať donekonečna. Ak sa však posilní zlo, dosiahne veľmi rýchlo svojho vrcholu a na ktorom sa nakoniec obráti samo proti sebe a zničí sa. Tento proces sa už dávno začal a každý z nás môže vnímať, ak vnímať chce, ako sa skazenosť, zvrhlosť, chamtivosť a všetko to negatívne okolo nás čoraz viacej stupňuje a bude sa stupňovať až k celkovému zrúteniu. Takýmto spôsobom teda dôjde k veľkej očiste, po ktorej zostanú naďalej vo stvorení iba ľudia, ktorí prostredníctvom svojho vnútorného príklonu k dobru dokázali odolať zvýšenému žiareniu zo Svetla. Medzi nimi však budú určité rozdiely, pretože niektorí z nich dokážu znášať tento tlak lepšie a iní horšie. No a práve tí z ľudí, ktorí dokážu prestáť zvýšenie tlaku bez úhony, čo je možné iba znalosťou a podriadením vlastného života dokonalému pôsobeniu Zákonov stvorenia, práve títo ľudia budú takýmto spôsobom povolaní samotným Svetlom, čiže Vyššími Silami k tomu, aby aj ostatných ľudí viedli k poznaniu a k životu v súlade s požiadavkou zo Svetla. Budú to novodobí sudcovia a strážcovia, ktorých touto právomocou vybaví tlak Božej vôle, prejavujúci sa zvýšeným žiarením Svetla na zemi. Týmto spôsobom sa zároveň celému svetu ukáže, kde sa nachádza skutočná Pravda a kto za ňou stojí. Boh sám označí ľudí, stojacich v Pravde a Poznaní, ľudí schopných zahájiť a viesť budovanie harmonického života na zemi. Tak potom vznikne oná zasľúbená, tisícročná ríša, ktorá mohla, mala a ešte doteraz môže byť vybudovaná ľuďmi dobrovoľne. Ak sa k tomu však sami neschopia, ak to nedokážu, bude tisícročná ríša vynútená Stvoriteľom násilím. Násilím, čo sa však neobíde bez utrpenia, hrôz a bolesti, ku ktorým by vôbec nemuselo dôjsť, keby bola bývala zmena dobrovoľná. Poznanie Zákonov stvorenia a skutočná, jediná Pravda, ktorá v sile Svetla čoskoro zažiari po celej zemi, aby vynútila veľkú očistu, táto Pravda je medzi nami už dnes. Už v súčasnej dobe stupňujúceho sa chaosu sa môže stať jej Poznanie podporou a posilnením pre všetkých k dobru usilujúcich ľudí. Títo ľudia by mali zároveň vedieť, že nech už príde v budúcnosti čokoľvek, v nijakom prípade by sa nemali spreneveriť hodnotám dobra, ktoré doposiaľ vždy hýbali ich vnútrom. Dobro, ochota, ústretovosť a pomáhajúca láskavosť voči našim spolu ľuďom sa totiž stanú tým jediným oprávnením pre vstup do novej ríše pokoja a mieru na tejto zemi. Viac o učebnici „Človek a Zákony“, z ktorej citát bol použitý v úvode, sa môžete dozvedieť na stránke: www.os-obroda.cz |
ÚČEL SPOLEČENSTVÍ
Člověk je narozen s nutkáním přijímat, zvaným sebe-láska. Pokud pro sebe nevidí žádný prospěch, nemá dostatečné palivo pro sebemenší pohyb. Avšak bez anulování této sebe-lásky je nemožné dosáhnout napodobení Boha, tedy se identifikovat s Jeho formou.
To je v přímém protikladu k naší přirozenosti; proto je třeba společenství. Společně můžeme pracovat jako velká síla, abychom anulovali vůli přijímat, která je sama zlá v tom, jak moc překáží dosažení účelu, pro který byl člověk vytvořen.
Proto musí být společenství utvořeno z jednotlivců, z nichž jsou všichni stejného náhledu na svět, to jest že vůle přijímat musí být zkrocena. Pak takové společenství ustanoví velikou moc, která bude schopna překonat svou kolektivní sebe-lásku. To je z důvodu zahrnutí obecného v jednotlivém: každý je zahrnut ve všech a naopak, všichni v každém. Proto může každý jednotlivec, aby dosáhl cíle, čerpat z veliké kolektivní síly celého společenství.
Aby bylo dosaženo tohoto „vnitřního zahrnutí“ jednoho člověka s druhým, každý jedinec se musí anulovat před druhým. Toho je dosaženo, když každý vidí dobré vlastnosti druhého a nehledí si jeho nedostatků. Ten, který vidí sám sebe dokonce jen trochu nad svými druhy, se k nim nebude schopen plně přidat a přizpůsobit se jim.
Nápodobně, v čase tohoto sebe-anulování musí být vážní. Jinak nebudou v souladu se celkovým cílem. Kdysi bylo kvůli „kráčení skromně“ zvykem nejednat navenek vážně, zatímco doopravdy byl v jejich srdci hořící plamen.
Avšak lidé malých myslí musí být velmi opatrní, aby nebyli zataženi do slov a činů, které nepřispívají k účelu, pro který se shromáždili, jmenovitě soukromí s Bohem. (Pro více o tomto předmětu soukromí s Bohem, viz Matan Torah str. 138)
Pouze když nejsou mezi kolegy je lepší skrývat záměr ve svém srdci a být navenek jako každý druhý, v souladu s veršem „Kráčej skromě s Bohem, tvým Pánem.“ I když jsou tu vznešenější interpretace tohoto verše, prostý význam je stále veliký.
Proto je zásadní to, že když se kolegové sejdou, měli by být navzájem rovnostářští, aby se byli schopni jeden před druhým anulovat.
Toto společenství musí dbát o to, aby nebylo zasaženo lehkovážností, která by vše zničila. (Ale to je osobní vnitřní záležitost.) Na druhé straně, když člověk není s kolegou ze společenství, nesmí ukazovat vážnost, ale musí být právě jako ten člověk, se kterým nyní je. Neměl by mluvit o vážných věcech, ale o věcech, které zajímají toho, s kým je teď, a který se nazývá „nezvaný host.“
Více na http://www.kabbalah.info/cz/
Gora | 12.07.2010 16:06:33 | Reagovat
O VÝZNAMU SPOLEČNOSTI
Je známo, že pokud je člověk vždy mezi lidmi, kteří nemají žádné spojení s prací na cestě pravdy, ale naopak, vždy odporují těm, kteří jdou po cestě pravdy, a jelikož myšlenky lidí se mísí, názory těch, kteří nesouhlasí s cestou pravdy, proniknou do těch, kteří mají touhu po této cestě jít.
Proto není jiné rady, než pro ně vytvořit samostatnou společnost, aby byla jejich rámcem, což znamená samostatnou komunitou, která se nemísí s ostatními lidmi, jejichž názory se liší od této společnosti. A měli by v sobě neustále vyvolávat otázku účelu společnosti, aby nezačali následovat většinu, protože následovat většinu je naše přirozenost.
Pokud se společnost izoluje od ostatních lidí, pokud nemají ohledně duchovních záležitostí spojení s jinými lidmi a jejich kontakt s nimi je pouze v pozemských záležitostech, neprolínají se s jejich názory, protože tyto názory nemají s náboženskými záležitostmi žádnou souvislost.
Ale když je člověk mezi náboženskými lidmi, a začne s nimi hovořit a hádat se, ihned se jejich názory prolnou. Jejich názory podprahově proniknou do jeho mysli a vědomí do takové míry, že nebude schopen rozpoznat, že se nejedná o jeho vlastní názory, ale o to co, se mu dostalo od lidí, se kterými byl ve spojení.
Proto by se v oblasti práce na cestě pravdy měl člověk izolovat od ostatních lidí. To protože cesta pravdy vyžaduje neustálé posilování, protože je proti náhledu světa. Náhled světa je poznávat a přijímat, zatímco náhled Tóry je víra a odevzdání. Pokud z toho někdo vybočí, okamžitě zapomene všechnu práci na cestě pravdy a padá do světa sebelásky. Jen od společnosti ve formě "Pomohl každý svému příteli" dostává každý člen této společnosti sílu bojovat proti náhledu světa.
Ve slovech Zoharu (Pinchas, p 31, bod 91, a v Sulamu) též nacházíme následující: "Když člověk přebývá ve městě obývaném zlými lidmi a nemůže dodržovat Micvot Tóry, a není v Tóře úspěšný, přemístí se a vykoření se odtamtud a zasadí se v místě, obydleném dobrými lidmi, s Tórou a s Micvot. To protože Tóra se nazývá 'Strom', jak je psáno: 'Stromem života je těm, kdo se jí chopí.' A člověk je jako strom, jak je psáno: 'Což je strom na poli člověk?' Micvot v Tóře jsou přirovnávány k ovoci. A co je dál řečeno? ' Můžeš zničit a skácet jenom strom, o němž víš, že to není strom s ovocem k jídlu,' vymýtit jej z tohoto světa, a odříznout jej od světa příštího."
Z tohoto důvodu se musí vykořenit z místa, kde přebývají hříšní, protože tam nebude schopen uspět v Tóře a v Micvot, a zasadit se sám jinam, mezi spravedlivé, a pak se mu v Tóře a v Micvot bude dařit.
A člověk, kterého Zohar přirovnává ke stromu na poli, stejně jako strom na poli trpí špatnými sousedy. Jinými slovy, musíme vždy sekat špatný plevel kolem nás, který nás ovlivňuje, a také se musíme držet dál od špatného prostředí, od lidí, kteří neupřednostňují cestu pravdy. Potřebujeme pečlivě dbát na to, abychom nebyli vábeni se jimi řídit.
Nazývá se to "Izolace", když má člověk myšlenky "jediné autority," zvané "odevzdání," a ne "veřejné autority", což je sebeláska. To se nazývá "Dvě autority" - Stvořitelova autorita a vlastní autorita.
Nyní můžeme pochopit to, co naši mudrci řekli (Sanhedrin, p 38), "Rav Jehuda
Řekl: 'Rav řekl, 'Adam ha Rishon byl kacíř, ' jak je psáno: 'Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ Kam se podělo tvé srdce? '"
V Rašiho výkladu slovo "kacíř" odkazuje na tendenci k uctívání model. A v komentáři Ec Josef (Josefův strom) je psáno: "Když je psáno 'Kam se podělo tvé srdce?' je to kacířství, jak je psáno: 'abyste se neřídili vlastním srdcem.' Kacířství je, když se jeho srdce přikloní k druhé straně."
Ale to všechno je velmi zarážející: Jak je možné říci, že měl Adam ha Rishon sklony k modlářství? Nebo že byl podle komentáře Ec Josef ve formě "abyste se neřídili vlastním srdcem?" Je to kacířství? O práci Boží Podle jsme se dozvěděli, že je pouze o záměru odevzdávat, pokud tedy osoba pracuje s cílem přijímat, tato práce je nám cizí, protože my musíme pracovat pouze pro odevzdání, a on bral vše, aby mohl přijímat.
Toto je smysl toho, že řekl, že neuspěl v "abyste se neřídili vlastním srdcem." Jinými slovy nemohl jíst ze stromu poznání, aby mohl odevzdávat, ale jídlo ze stromu poznání přijal
s cílem přijímat. To se nazývá "srdce", což znamená, že si srdce přeje pouze přijímat kvůli sebe-uspokojení. A to byl hřích stromu poznání.
Abychom pochopili tuto látku, viz úvod ke knize Panim Masbirot. A díky tomuto můžeme pochopit užitek společnosti – společnost může navodit jinou atmosféru - práci pouze s cílem odevzdání.
Gora | 12.07.2010 16:01:45 | Reagovat